Hýbající se exkrement

„Na světě není spravedlnost!” povzdechl si synáček jednoho chirurga. „Táta každého uspí, ale mě řeže bez uspání!”

Pepíček přijde ze školy a v žákovské knížce má od paní učitelky napsáno: „Vypadá to, že má váš syn velké problémy s pochopením rozdílu mezi chlapci a děvčaty. Mohla byste s ním o tom promluvit?”
Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede ho po schodech do ložnice, zavře dveře a povídá: „Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu.”
Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji.
„Teď sundej moji sukni.”
Pepíček sundá její sukni.
„Teď sundej moji podprsenku.”
Pepíček sundá její podprsenku.
„Teď sundej moje kalhotky.”
Pepíček sundá její kalhotky.
Nakonec maminka praví: „Pepíčku, prosím tě, už nikdy nechoď do školy v mém oblečení!”

Je takhle Pepíček sám doma s tatínkem.
„Co to děláš, Pepíčku?”
„Papám sekundové lepidýlko...”
„Cože?!”
„Hmmm... Hmmm... mm...”

„Petře, jaké jsi znamení zvěrokruhu?”
„Prase.”

Pepíček se sklání nad mrtvým ptákem: „Mami, co je tomu ptáčkovi, že přestal zpívat?”
„Třeba mutuje...”

Ptá se otec sedmnáctiletého synka: „Kam jdeš? A proč si s sebou bereš tu baterku?”
„Jdu na rande,” odpoví synátor.
„To já ve tvých letech žádnou baterku nikdy nepotřeboval,” poznamená otec.
„No, ale taky se podívej, co sis přivedl domů!”

„Mami, já nechci do Ameriky!” remcá Pepíček.
„Nekecej a plavej!”

„Nepůjčil bys mi dvě kila?” prosí kamaráda Jarku podnikavý Tonda.
„Zkus to u někoho jiného, já už jsem takhle dost hubenej.”

„Dezidere, dej si přece taky žvýkačku,” přemlouvají Deža kamarádi.
„Jasně, já si ji dám a zalepí mi pak zadek!”

„Honzíku, co chceš na ten rohlík?” ptá se ráno tatínek.
„To je jedno. Natři ho, čím chceš...”
„Dobře, tak já ho natřu třeba Balakrylem.”